V posledni dobe premyslim nad jednou veci. Jsem matka dvou deti, kolem sebe spoustu maminek, ctu rodinu a uvedomuji si, jak nase generace strasne moc veci resi. Kazdy mame sve zasady, svoje idealy, svoje presvedceni, snazime se maximalne dosahnout rodicovskeho idealu, at uz jde o bio, perfektni skolu, zakaz sladkosti, naproste podrizeni se potrebam ditete, naprosta kontrola, obavy a strachy,predskolni vzdelavani - a zaroven nostalgicky vzpominame na sve detstvi, stravene povetsinou venku v detske parte.
Samozrejme, ze dnes deti vyrustaji v uplne jinem prostredi, nemuzou se volne pohybovat - alespon ve velkych mestech ne. ale proboha, mozna vse s vetsim nadhledem - vzdyt nas svet neni idealni take a deti potom v dospelosti muzou narazit, kdyz si uvedomi, ze svet se netoci podle nich. Vite co tim myslim? Urcite takto nevychovavame deti vsechny, ale ve svem okoli vidim par exemplaru...
Ja, od te doby, co vim pracuji, uz tolik neresim skolu dcery, jeji trojka me proste nezkazi tolik naladu jako driv, na hristi si strasne rada ctu a vubec jsem sobectejsi a stastnejsi, ze uz mam vic casu pro sebe a pokud cas travim s detmi, vic si ho uzivam