Přidat odpověď
Dík všem, jsem ráda, že v tom nejsem sama. Už jsem se fakt cítila jako cvok, že se ani netěším, jak to bude krásné, že jsem z toho spíš na prášky a nejradši bych je vyhodila.
Já toho mám právě taky víc, malé dítě, byt s mužem jinde + 2x v týdnu do práce, takže velký šrumec, jedeme tam vždycky tak od pondělí od večera do čtvrtka ráno, tj. celé úterý a středu všechno řeším - kdo co už udělal, má udělat, kdo kdy přijede další, komu kolik peněz mám přivézt, do toho oni furt mi narušují představu, že mi vymlouvají moje představy, že to není dobrý nápad. Pak se stresuju, že tam nejsem, kdo ví co se tam děje. Do toho furt pršelo a tudíž - to se nemůže ještě dělat, na to je moc mokro... Takže skluzy proti domluveným termínům, tj. i návaznostem. Já ještě nemůžu dělat to, protože oni nemají dodělaný tamto... a tak. Do toho zdržují ty úřady, revize, eony.
Už si ani nepamatuju, jakou barvu jsem si vybrala na fasádu atd., protože to vyšumělo pod tíhou jiných informací. Já vlastně ani nevím, jak to všechno dopadne.
Mám malovat návrhy pokojů pro elektrikáře, aby věděl, kam jakou zásuvku a vypínač, mám si naplánovat, co a jak v té koupelně (to mám mít do pondělka hotový) o tom, že bych přemýšlela nad barvou zdí a nábytkem a koberci ještě ani nesním. Jsem úplně v kýblu. Muž jede o víkendu pryč, takže ani dítě neudám.
Já se těšila, jak budu listovat časopisy a vysnívat si to a zatím je to - tady máte vzorník - do pondělí si vyberte. To jste si nevybrala dobře, to je studená barva, to vám nepůjde ke střeše... Tak jinou - to ale je barva s příplatkem, vyjde to pak tak o 40 tis. víc. Tak znova... Já jsem úplně v háji.
Předchozí