Kopřivo, přesně myslím, že to nevyspání je ten hlavní spouštěcí faktor. S prvním nespavcem to šlo, střídali jsme se s manželem, takže se vždy jeden z nás vyspal. Po narození druhého, co celé noci prořvalo, spal manžel se starším, který celou noc kope jak kůň, padá z postele, skřípe zuby, vyvádí, řve apod. A já s miminem, které prořvalo celé noci. Manžel do práce unavený, já unavená už jak jsem vstala. A ted je jim 6 a 3, starší pokračuje v tom co jsem popsala a mladší se pořád budí, dožaduje se dudáka, plyšáka, přesunu do mé postele atd. Dohromady jsem nespala už 6,5 roku. Pak ta trpělivost jde hodně rychle do řiti. I když samozřejmě se to trochu s tím spaním lepší, tak je to zase kompenzováno tím, že si spolu můžou už hrát a to je zdrojem jejich neustálých konfliktů, takže se řežou, řvou mezi sebou a kdo to má poslouchat. Když jsme na vsi, tak to řeším daleko míň, ale panelák je průšvih, k těm obavám, že se jim něco stane či něco vyvedou přibývá ještě ta nervozita z toho, že ruší sousedy.