Když mi dítě odjídělo kamkoliv, tak jsem nebrečela snad nikdy, ale brečím při sledování telky ..naše hokejisty co spadli v letadle v Jaroslavi jsem obrečela snad 6x, dokonce i pohřeb Havla, vůbec pohřby různých známých osobností. Dojemné scény z filmů také vždy probrečím. Ty Šmejdi mě až zas tak nedostávají. Nepochopím, proč tam ty důchodci neustále jezdili, když už to je profláklé x let..a přece většina jich má přece děti. Když vidím, že se mým starouškům doma objeví podezdřelá věc, tak zjištuji a okmažitě jim to vysvětlím a zatrhnu..nechápu hlavně nářky těch, kteří tam jeli xkrát a ted brečí co toho mají..