Jo, chápu. Třeba má osmiletá autistická dcera, začne srdceryvně brečet, když se jí v něčem nevyhoví, musí jít domů z místa, kde se jí líbí atd. Snažím se po dobrém, vím, že po zlém ten brek bude mít ještě delšího trvání a některým lidem (včetně jejího otce) připadá, že ji rozmazluju. Věty typu - Já vím, že má nějaké problémy, ale čeho je moc, toho je příliš... a nebo vůči ní - Když chceš, tak umíš být hodná a poslouchat. A nebo - To jen s tebou tak cvičí...

Jsem matka, znám ji docela dobře, a sama nedokážu odhadnout, co se jí honí hlavou, vypadá někdy, že má vše na háku a jede si po svým - Když se vy hádáte, tak se mi tady s vámi nelíbí a chci jít bydlet jinam, budu mít jiné rodiče. (její oblíbené)
Ale vím, jak je na mě fixovaná, úplně nezdravě, jako batole.. často mě volá, ujišťuje se o mé přítomnosti i když je jen ve vaně třeba. nechat ji v autě a jít do obchodu, děs, to vůbec.