Já tedy bohužel znám za minulý rok kolem sebe minimálně dva ty sobecký individualisty v mužské podobě. Žena přistoupí na různé rozumné argumenty ze strany partnera, který je ochoten si s ní - chudinkou, kolem třiceti nebo po třiceti, tedy podle některých jí už ujel vlak - pořídit nemanželské dítě. Po 2 - 4 letech ji s klidným svědomím opouští (ona s tím samozřejmě ve skrytu duše počítala) a kdo je na tom lépe? Ona pracující samoživitelka honící se ráno do školky, odpoledne ze školky, řešící co s nemocným dítkem a počítající každou korunu včetně toho mizernýho výživnýho na dítě nebo on, který vydělává pěkný prachy, jezdí si 3x za rok na hory, pak na nějakou poznávačku či k moři, peníze ho netrápí ani trošku, dítě si vezme jak se mu to hodí.... A to nemluvím o tom, že je problém, kdo kolik přispěje do společné domácnosti. Jeden pár před rozchodem přispípal přesně na půl, tedy vedli složité domácí účetnictví. Kdopak se asi měl lépe, když ona byla doma s dítětem? A druhý pár hospodařili tak, že já zaplatím to a ty zas toto, ale neřišili žádnou spravedlnost. Partneři si sbalili svých pár švestek a jede se dál. V normálním páru, kdy oba mají práci, ale žena zůstane doma s dítěte/dětmi do 3 let věku je rozhodně mnohem víc ohrožená partnerka než manželka. Pak už na tom nesejde.