Ty máš jen jedno dítě, viď?

Když jsem kdysi viděla Sám doma, tak jsem nechápala, jak se to mohlo stát. Od té doby, co mám dvě děti, už chápu.



Nemůže se mi to stát tam, kde jde o rutinu - každé ráno vypravuju děti já, takže ráno je to ok. Ale odpoledne se s mužem různě střídáme a když jedu z práce, tak pokaždé třikrát přemýšlím, co je za den a kdo děcko vyzvedává dnes. A už se mi dvakrát stalo, že jsem přejela. Do školky vystupuju o stanici dřív než domů. A i když jsem do tramvaje nastupovala s tím, že jedu do mš, tak cestou jsem myslela na tisíc jiných věcí a prostě jsem automaticky dojela až na tu zastávku další a vydala se domů. Teprve po chvíli jsem si uvědomila, že jsem měla jet do školky.

Občas se mi stane, že jsem odpoledne doma, najednou si uvědomím, že mám doma jen jedno dítě a honem přemýšlím, kde je to druhé, jestli jsem ho někde nezapomněla. Pak si vzpomenu, že ne, že má kroužek, babičku, tábor apod., ale musím se nad tím zamyslet.