Zufi, tak to se asi hodně natrápíš, s takovým přístupem.
Upřímně bych ti přála trochu nadhledu a zdravého flegmatismu

Abych nevypadala jako monstrum - také jsem první rok, co bylo mé první dítě na táboře, po týdnu přiměla manžela k výzvědné cestě do lesů, abych se na vlastní oči přesvědčila, že mé nebohé dítě žije. Nebohé dítě bylo tak nevrlé, že tam nezváni lezeme, že jsem se zastyděla a uklidnila jednou provždy
Od té doby mám na paměti, že naši vedoucí jsou příčetné dopělé osoby a připomínám si, že i mně bylo kdysi osmnáct a dokázala jsem zvládnout táborový oddíl, aniž by někdo zahynul