Tak moje dcera jezdila od čtrnácti - je ale fakt, že tam nebyli samí čtrnáctiletí, byli tam i zletilí - většinou to bylo, že po táboře, kde se seznámili, jezdili na vodu, na čundr a tak - takže tam byli i vedoucí - tedy většinou vysokoškoláci - parta dětí různého věku. Ne že bych se nebála, ale vždy při odjezdu jsem k nim šla, dcera mě seznámila a já si vybrala jednoho zletilého, kterému jsem ji dala tzv. na starost s tím, že chci přede všemi slyšet, že se o ni postará, nenechá ji bez dozoru a pomoci, protože jinak to rozhodně nenechám jen tak. Byla dohoda, že mi ráno a večer pošlou SMS - většinou přišlo z nějakýho čísla - je OK, Kamil - apod. Volala jsem jednou kontrolně na jedno číslo, z kterého mi přišla SMS a chtěla dceru k telefonu - byla tam, to mě uklidnilo, pak už jsem to nekontrolovala. Nevím, zda bych něco mohla vůbec dělat, ale vždy to bylo v pohodě.
Ale synovi je 15 let a u něj si to nějak neumím představit. Zvláštní.