Snažila jsem se, abych se nenudila já

Syn začal chodit poměrně pozdě a lezoucího jsem ho taky nechtěla nechat lozit tu po sídlišti v psích exkrementech. Vždycky ráno jsem nabalila zásoby, pleny, náhradní oblečení, pláštěnku... a vyrazila pryč, vozím s sebou i deku, kterou jsme mu třeba někde pak roztáhla. A buď jsem vyšla jen pěšky za město (bydlím dost na kraji, mám to z města jen něco přes kilák), nebo jsem popojela pár stanic MHD, popř. vlakem (ale tam je problém s kočárem, musím vychytat jen Cityelefanty a Regionovy, ty mají nízkopodlažní dveře).
Nejradši mám cestu naplánovanou tak, že někam odjedem a jdem domů zpět pěšky. Tj. plánovala jsem si popojíždění třeba 5 - 10 km, abych to pak došla i s nějakou přstávkou vyndání dítěte z kočáru před jeho odpoledním spaním (v kočáře nespí, nevejde se do něj).

Na dětském hřišti jsem nebyla v té době ani jednou a celkově jsem tam dosud byi jen párkrát, z toho skoro vždy v dšti, protože to tam nikdo není.

No a pak jsme si pronajali zahrádku v kolonii 3 km odtud a problém se vyřešil, mám cíl, kam jít (trávím většinu času tou cestou tam a zpět).