Ahoj, mám pocit, že moje mamka se skoro nezajímá o svého čtyřletého vnuka. Její zájem o něj vypadá tak, že každý den telefonuje a vyptává se, co dělal, co jedl a říká, jak na něj pořád musí myslet apod. Vidí ho ale tak jednou za dva měsíce a to několik hodin. Mně už ty denní telefonáty jsou i nepříjemné, neustále vyptávání se, co dělal, co jedl apod. a pořád dokola místo aby ho viděla osobně.
Bydlíme ve stejném městě. Musím tedy říci, že chodí ještě do práce, takže tím je její čas omezen. Přijde mi to trochu líto. Také mi vadí, že mi radí co a jak mám při výchově dělat a jak musím syna zabavit apod., přitom když nás spolu vidí jednou za dva měsíce, tak ani pořádně neví, co doma děláme apod. O pomoc ji nežádám, nepotřebuji hlídání, abych mohla chodit za zábavou apod., jde mi spíše než o pomoc o to, že vnuka vidí tak málo. Vídá ho vlastně akorát o různých svátcích - narozeniny, Velikonoce, Vánoce a občas potom, když občas přijede. Jí to asi přijde normální. Žádné prázniny se zatím nenabídla, že by synovi udělala nějaký program, přitom dovolenou si bere. Druhá babička je v důchodu a má syna u sebe na chalupě už od začátku prázdnin, moje mamka ho od začátku práznin ani neviděla. A až syn přijede z chalupy, přijede opět jen na den, ani u nás nepřespí, i když by mohla. Máte to někdo také tak a považovali byste to za nezájem? Už jsem se s ní kvůli tomu po telefonu pohádala, když mi zase začala vykládat, že mu nepřipravuji pravidelné svačiny a večeře a že nesedíme u večeře společně u stolu...Řekla jsem jí, ať už takhle nemluví, že je mi to nepříjemné a řekla i to, že když ho tak málo vidí, tak nemůže vědět nic o tom, jak dostává svačiny a jak ho vychováváme apod.