Maugho, tys to asi opravdu nezažila a tak to vidíš všechno jednoduše.
Moje máma byla taky taková - myslím s tím telefonováním, pro vnoučata by se byla rozkrájela.
Ale každodenní telefonát považovala za mou povinnost, hraběcí rady rozdávala soustavně, protože věděla všechno nejlíp, a když jsem se jí - mockrát - pokoušela vysvětlit, že bychom si nemusely volat denně a že mi nemusí radit úplně s každým prdem, třeba už proto, že já ve zdraví vychovávám už tři děti, kdežto ona vychovala sotva jedno (o mě se starala babička, máma chodila do práce a zastávala u nás otcovskou roli), tak se urazila, že na ni kašlu a že jsem nevděčná a kdesi cosi.
Ono to vždycky "rozumnou domluvou" fakt řešit nejde, na to totiž musejí být dva.