Mám to naprosto stejně. Snažila a snažím se v tomto směru "vzdělat" , hodně mně pomohla kniha Respektovat a být respektován, která je přesným opakem toho, jak to u nás chodilo, když jsme byli děti. Své děti se snažím brát jako sobě rovné, věnovat se jim aktivně, poslouchat jejich názory, i když jsou hodně malé, nesnižovat jejich pocity a emoce, neponižovat je, motivovat je...
Ale asi dvakrát se mně stalo, že mně "ruply nervy" a byla tu moje máma ...horor ... asi to vyděsilo víc mě než moje děti. Snažím se s tím něco dělat a moc bych si přála, aby se ve vypjatých situacích ve mně moje máma neobjevovala.