Divá Báro,
ano, to je ono - je to dáno postavením v rodině a povahou. Syn je hodně zvláštní týpek, lidi buď irituje tím, jak se chová, nebo je neskutečně baví, ale je těžký se k němu chovat jako k dítěti. Zrovna nedávno mi říkal přítel, jak je z toho občas na nervy, protože neví, jestli si tím, jak mluví dělá srandu nebo to myslí vážně. Nemůžu po něm chtít spoustu věcí, protože on je schopnej argumentovat tak, že ti sebere vítr z plachet. Což je tedy částečně moje "vina", protože jeden z mála "drilů", kterýho jsem se dopouštěla byla výchova k logickýmu uvažování a schopnosti věcně argumentovat.