Syn má k "chválení" nebo dejme tomu oceňování docela svérázný vztah. Kdykoli se třeba něčemu zasměju nebo řeknu, že se mi něco líbí, vždycky se zeptá proč a chce to vysvětlit. On hledá funkční mechanismy a bere to dost analyticky. A funguje to i naopak, když mu třeba čtu nějaký svůj text nebo obrázek, o kterým si myslím, že je vtipnej, tak mi pokaždý řekne, proč podle něj není a co se mu na tom nelíbí.