Jájo, ano, také mi to tak funguje.
Na vědomé úrovni se snažím chovat ke svým dětem podle vlastního přesvědčení o tom, jak je to "správně". Ale někdy bezděčně vyjede z podvědomí ta reakce á-la můj rodič, která se tam uložila v dětství. Jak už tu někteří psali, většinou si to hned uvědomím a vyděsím se Někdy mě to ale i dojme, když ze mě vypadne nějaká pozitivní hláška, kterou používali rodiče.
Nejsem zrovna odvázaná z pomyšlení, že mé děti chudáci budou mít mozek navždy zatížený mou nedokonalou osobou, přála bych jim nějakou dokonalou maminku