hřištím jsem se vyhýbala jako čert kříži, ale babička na ně dítě naučila, tak jsem mu to pak nechtěla odpírat, navíc se na ostatní děti těšil. ze začátku jsem se tam cítila strašně trapně, ale dítě se rychle naučilo, že když si něco chce půjčit, musí se zeptat, a že naopak většina ostatních dětí si vezme cokoliv bez ptaní. dítě jsem víceméně nechávala svému osudu, jedinkrát se ostatní matky pohledem podivovaly, a to když jsem kecala s kámoškou a nevšimla si, že se dítě válí v louži. zjistila jsem, že většina těch matek jsou naprosto normální ženský, chodí i dost otců. jen ty babičky bejvaj takový dost soutěživý "náš pepíček už umí to a to, váš ještě ne? a proč máte nezdravou lahev?"
u nás teda lidi na hřiště choděj libovolně, vybavuju si jen jednu rodinku v bílých teplákových soupravách se zlatými proužky a diamanty na kšiltovkách.
u nás spolu cizí lidi na hřištích moc nekecaj, spíš čtou, telefonujou nebo se opalujou

ale když jsem pracovala na maloměstě, taky mě překvapilo, že si lidi pamatovali, co jsem měla který den na sobě a co oblékl můj manžel a jak se nesly drby...