Taky jsem měla obavy. Jestli bude v pořádku, co porod, jestli budu mít druhé stejně ráda jako první a aby si nepřišlo odstrčené... A jak se malý narodil, tak jsem se do něj úplně zamilovala, naopak jsem byla naladěná víc na miminko a starší mě svými náladami a neustálým proč spíš vytáčelo.
První dítě bylo dost náročné (ale taky vím, že jsem si to hodně dělala sama), takže jsem už před otěhotněním hodně špekulovala jestli vůbec do toho jít, kdy, jak... no samozřejmě jsem nevymyslela nic, on je to prostě risk, a musím zaťukat, že mi docela vyšel
Ale ono si asi nevybereš - u nás bylo (zatím se zdá) náročnější první dítě, a asi náročnější zůstane (takže záchvaty vzteku, žárlivý scény apod.), sestra zas měla prvního kliďase a druhé náročnější, takže když malá ječela, tak to ten starší zase zvládal víc v pohodě. Ty už jednoho pohodáře máš, takže každopádně dva řvouny mít nebudeš, a to taky nemá každá