Vlákno navazuji na Alraune, ale odpovídám hromadně, co mi utkvělo v paměti.

Vlastně ani nevím, co přesně zajímá jejich vrstevníky, to, co jsem uvedla byly věci, které mi cituje dcera. Nemám v úmyslu je předělávat, aby je to zajímalo, o tom dotaz není. Chtěla bych jim pomoci, aby je odlišnost netrápila a dokázaly si najít svou vlastní cestu, i když třeba dočasně nebudou mít s vrstevníky společná témata k hrám a k hovoru. Ano, možná jsem udělala chybu a manipulovala s jejich tvořícími se názory a estetickým cítěním, když jsem ji v předškolním věku vypínala televizi při podle mě hloupých japonských seriálech a říkala jim, že jsou to blbiny, ať si jdou raději hrát. Ale udělala bych to i dnes, prostě nechci, aby tohle konzumovaly. A teď už jsme televizi zrušili úplně. Ale nikdy jsem jim necpala do hlavy že ten, kdo se na to kouká nebo si s tím hraje, je plytký, podřadný, hloupý a nepřátelský.
Oni sami když teď mají možnost tyhle věci vidět, tak to vidět chtějí, protože jsou to hýbací obrázky, ale pak mi řeknou, že to byla kravina. Moderní hudba je nezajímá, obecně poslouchají hudbu málo, leda tak něco z folku, Hradišťan, Svěráka, Skoumala, Kašpárek v rohlíku. Doma máme ticho (ve smyslu pouštění hudby z rádia nebo CD), protože při našem počtu dětí je tam hluku až až. Co dalšího ještě zajímá dnešní děti v tomhle věku? Móda a oblečení? Nějaké sbírání figurek z filmů a hraní si s nimi?

Mají svoje zájmy, které ale nejsou pro mě známý vzorek dětí v jejich okolí úplně typické. Dcera je snivý typ, který si hraje s klacíky a kousky látek, a povídá si u toho své příběhy (do kterých se spoluhráč nevejde), z její milované historie má znalosti na úrovni 7. třídy, vášnivě čte, kreslí, hraje divadlo a píše si vlastní "knížky". Momentálně má období Pána prstenů a Hobita - knížky přečetla jedním dechem, z filmu viděla kousek a dál už se dívat nechtěla, bylo to pro ni příliš strašidelné.
Syn je na svůj věk hodně dětský, mazlivý, přecitlivělý, nejistý sám sebou, rozumí si s batolaty a s jejich světem. Jeho tématy jsou zvířátka, vláčky, a teď pro sebe objevil hudebku v ZUŠ a klavír, kde si dokáže relativně dlouhou dobu zkoušet a cvičit. Jinak nemá žádný vyhraněný zájem. Zkoušeli jsme judo, vědecký kroužek, pohybové hry ve škole, lezeckou stěnu, keramiku - nic z toho se u něj nechytlo.

Byl tu dotaz na sociální kontakty vně rodinu. Ano, to je náš problém, nemáme v místě bydliště přátele ani my jako dospělí, ani děti. Dcera se zná s jednou o něco starší holčičkou z hřiště, ráda tam chodí, když vidí z okna, že tam ta kamarádka je, ale to je tak všechno. Jiné děti ve věku našich dětí neznáme. Takže jim zbývá to, co mají ve škole a ve skautu. I tam se dcera cítí jiná, podivínská. Syn je ve skautu zatím nejmladší, takže je trochu jak Alenka v říši divů, ale to by se mohlo změnit teď v září s případným příchodem nováčků. Oba do skauta chodí moc rádi.