znám. Ale s tím rozdílem, že syn se i zajímal o Pokémony, střílečky a jiné vymoženosti. Na základce to jakž takž šlo, ale vygradovalo to na osmiletém gymplu. Stal se totálním outsiderem kvůli spolupráci s učiteli ( on je hodné dítě), pěkným známkám a absenci dotykového mobilu. Jo a že jezdíme na dovolené po česku a do Tater, tak jsme taky divní, protože normální jezdí do Chorvatska..
Vzhledem k tomu, že syn má lehké postižení ( spíše poruchu) , jsem to začala řešit přes psychiatričku a ve škole jsem zažádala o IVP kvůli tomu, že vzhledem ke svojí poruše a klimatu ve třídě nemá takové podmínky jako ostatní. No a začaly se dít věci. Dokonce jim škola stanovila třídního psychologa,se třídou se pracuje, syn má nárok na individuální zkoušení, kdyby bylo potřeba, tak za ním psycholožka přijede do školy.
Dnes jsem ráda, že jsem to udělala, i když mě to stálo hodně sil a nervů..
Ještě co se táborů týče, tak náš kluk chodí od 9 let do skautu a jezdí na výpravy a akce jen s nimi. Jsou tam skvělá parta, šikana se tam nikdy neobjevila, jejich vedoucí jsou úžasní lidé. Syn se dokonce připravuje na podrádcovské kurzy, aby mohl pomáhat vést mladší děti ( dle vedoucích má prý ideální předpoklady)