Já jsme měla větší pohodu se dvěma, synovi bylo 6 let, skoro 7, když se narodila dcera. Rád se o sestru staral a hrál si s ní, a dcera byla proti němu úžasně klidné miminko. Když byl syn miminko, byla jsem nevyspalá a nervózní troska
. Nesnáším rčení "jedno dítě, žádné dítě", podle mě je nejhorší ten přechod mezí žádným a jedním, celková změna životního stylu, člověk přijde o ten "svůj klid" s dalším už to není skoro znát