To je život, v Praze narazíš bohužel... jak je to tu anonymní, tak to nemá ty grády vesnickýho hřišťátka, kde se všichni znaj.

Mrzí mě to, protože já bych celou dobu byla ochotná uznat, že jsem syna nehlídala a on něco provedl- mám dvě děti a prolejzačky jsou tam různý domečky, v domečku s nima nejsem, na to jsem moc tlustá.... A kdyby přišla ta matka za mnou a seřvala mě. No prosím- aspoň je to dospělý řešení.

Jenomže ona konflitk taky neviděla- seděla v hospodě.

Děti z toho mají dneska poučení- syn, že se nezlobím a že mu věřím. A obě děti, že mají hlasitě volat o pomoc a že nežalovat se týká jenom blbostí. Jak jsou vychovaný, tak je nenapadlo si postěžovat, zřejmě se fakt nic nedělo.

A bohužel nutný pražský bezpečnostní poučení- ne všichni lidi jsou hodní a komunikativní. Já jak jsem většinou přátelská, tak se s každým hned kamarádím a děti mají až příliš bezpečnej pocit ze světa okolo sebe.