Nic tak hrozneho se nam zatim nestalo, na hriste chodime casto. Spis me nekdy zarazi pristup rodicu k vlastnim detem.

Nedavno jsem byla s batoletem na hristi. Vedle nas se houpala 7-leta holcicka, jeji tatinek sedel za plotem a sledoval ji z povzdali. Zive se o synka zajimala, ptala se, jak se jmenuje, jak je stary a jestli to auticko je jeho. Pak jestli si to auticko muze pujcit. Rikam, ze muze a ona nejiste: a nemohla byste se zeptat meho tatinka, jestli si to vase auticko muzu pujcit? To me prekvapilo, tak ji rikam, ze jestli mysli, ze je potreba se tatinka ptat na neco takoveho, i kdyz my ji to auticko pujcime, tak at se ho zepta sama. Zeptala se tedy tatinka, jestli si muze pujcit nase auticko a tatinek rezolutne zakazal. Ujistila jsem tatinka, ze se skutecne hezky zeptala a ze si ho muze pujcit (myslela jsem, ze tatinek ma jen prehnane ohledy) a tatinek opet rezolutne odmitl s tim, ze je na to uz velka. Holcicce to bylo velmi lito.

Moc to nechapu. Byla sice na to batoleci auticko velka (vekove, ne fyzicky, urcite by ho nerozsedla), ale i vetsi deti maji chvilky, kdy si chteji pohrat s hrackami pro male. Je to bezne, ze dospeli zakazuji detem pujcit si hracky, o ktere si deti samy nekoho jineho poprosi a jsou jim nabidnuty ke hrani? A ze se vubec deti v takovem pripade musi ptat rodicu na souhlas?