Ach jo, to už tak tady bývá, že se rádo překrucuje. Chtěla jsem tím říct, že je třeba se přizpůsobit situaci jaká je a ne lpět na rozdělení přesně 50:50, protože situace můžou nastat různé, jak jsem popsala výše, rodičák, mimino, nezaměstnanost, práce na plný uvazek a studium k tomu. A každá situace vyžaduje jiná řešení a jiný přístup. Pokud jsem celý den doma, tak je snad jasný, že to budu já, kdo bude dělat úkoly, či koupat, nebo naopak, když já jsem pracovala, tak to byl manžel, kdo se angažoval v domácnosti. To je to opravdu tak nepochopitelný?
A především mi přijde samozřejmý, že každý dělá dle svych možností, to co je zrovna třeba. Když je jeden unavený, nebo nemocný, tak ten druhý toho udělá víc bez nějakého pocitu křivdy. Handrkovat se o to, jestli jeden náhodou neumyl o 1 talíř víc, nebo jestli neudělal cokoli jiného navíc... Nepřipadá vám to trochu pod úroveň? Trvám na tom, že kde jsou takovéhle dohady, tak tam to asi skřípe, protože ve spokojeném vztahu se nikdo nebude cítit ublíženě, že musel udělat něco víc, protože to udělá rád pro manželku či manžela se kterým žije a vychovává společné děti.