Třeba můj muž si v pondělí hrdě odvedl synka do školky... ale taky vlastně neví přesně, že tomu předcházelo, že jsem hlídala termíny pro přihlášky, organizovala razítko od doktorky, nesla papíry do školky, sháněla se po výsledcích přijímacího řízení, šla na informační schůzku pro rodiče v červnu, šla se synem na adaptační pobyt do školky, nakoupila věci do školky typu papučky, řešila inkaso na školné s stravné a spol.


Žženo a to jsou právě ty práce, co nejsou vidět, ale kterých je nejvíc.Za které není to finanční ocenění ve formě platu,ale když to někdo zařídí, tak si nikdo druhý nemusí brát propustku z práce, aby to zařizoval, nebo dovolenou.

Na vysvětlenou - myslela jsem to tak, že za pracovní proces je automatickým oceněním a jakousi satisfakcí i potvrzením mzda. Někdy horší, někdy lepší, ale je jasné, že bylo vykonáno cosi.
Ale výčet těch prací, který zabezpečuje třeba léta ten druhý - viz třeba výčet Žženy, je prostě skrytý, odměna za něj žádná zjevná není. Takže se z toho ani nedá moc čerpat dobrý pocit, je to prostě služba druhým - blízkým osobám. Člověk nic nevydělá, ani nerozvíjí svoji osobnost, schopnosti na trhu práce. Dělá potřebnou práci, ale jako osobnost stagnuje.
Tak proto jsem položila dotaz, jestli je tohle dostatečně doma oceňované, nebo se to spíš bere jako automat. Vydělávání peněz se viz Arsiela doma bere jako záslužná činnost, to ostatní je trivialita.

Už je to jasný? Myslím možný různý úhel pohledu na tyhle práce?