otázka je, jestli se vůbec zorganizovat dá, když na tenhle styl byl zvyklý spousty lety
to je přesně to, co jsem psala v úvodu, muž přijde domů nevidí/neslyší/nezajímá se, co se dělo doma, děti jsou mu předané k pomazlení, pak udělá duševní hygienu ve stylu zírání na telku /místo které by se mohl taky částečně zapojit/ a pak jde spát

Tak to dopadne po tvém návratu do práce dost neslavně, nějakou dobu to možná potáhneš, pak se začnete těžce hádat. Asi nejlepší začátek by byl přidělit mu rozvoz a vypravování dětí ráno nebo odpoledne a nestarat se, jak se oblečou a kdy se tam dostanou. A jako druhý bod mu o víkendu přidělit pár domácích prací /postupně/ stím, že už prostě nestíháš a děti je třeba vyvenčit/uklidit je třeba/uvařit je třeba/vyprat je třeba. Všechno dělat nelze, takže ať si vybere třeba vaření nebo naopak vyvenčení dětí a ty budeš dělat to druhé. Striktně přidělovat věci, které nesnesou odkladu, ne nějaké utřu prach, až budu mít náladu /a když ho neutřu, tak se nic nestane/. Ale když se neuvěří, budou děti i on stepovat hladoví, když se nevyvenčí děti, budou dělat bugr a rušit ho v siestě.
Držím palce, aby se pochlapil a nebyl to naopak ten typ chlapa, který v téhle situaci se neujme povinností, ale začne vyrábět dusno.