to vím,, navíc je to kapánek loterie - záleží na tom, odkud člověk je a jaký předsudky tam posudkáři mají , na v podsttě stejný potíže nekde můžeš dostat III. někde I.

Jinak , můj syn by se spíš nedal označit za dítě s postižením, a na PnP určitě nárok nemáme (i když znám paní, jejích syn má totéž v bledě modrým a dobnedávna jedničku měli), ale osvědčuje se mi o jeho problémech mluvit otevřeně, bez ostychu a tak vůbec se tím netajím - díky tomu jsem v poměrně krátké débě získala docela dost rad, tipů a přehled. Ale já to mám asi posunutý trochu, ale chápu, že žijeme ve společnosti, kde se stále na člověka s postižením kouká jako na vadnýho a méněcennýho a na rodiče dítětě s postižením jako na ty, jejichž chyba a selhání to je, takže si umím představit , z čeho ta přecitlivělost pramení.