"Vyjádřit účast a být kamarád" - souhlas, popřípadě připomenout ve chvíli krize, v čem je dobrý kamarád. A neposmívat se, že brečí.
Záměrně neprohrávat, to je nesmysl a taky vysvětlit synovi, že to není jeho odpovědnost.

Mám syna, kterej těžce nesl prohru (už je to lepší), být druhý z dvaceti pro něho znamenal podle reakce téměř konec světa.
To jsou věci, kterýma si děti musí projít a zvládnout je hlavně samy, nejúčinnější je potvrdit pocity dítěte, nezlehčovat, ale ani neodvádět pozornost.
Zrovna v tomhle mi moc pomohla kniha Naomi Aldort - Vychováváme děti a rosteme s nimi, přesně tam popisuje podobné situace a jak je dobré s dětmi komunikovat, aby se s problémem dokázaly co nejdřív vyrovnat.