Na místě jeho rodičů bych ho soutěživých aktivit, obzvlášť mimoškolních, ještě chránila. V tomto období jsem syna dala na Ju-jutsu, který je sportovní, ale ne soutěžní. Každý pracuje na tom, aby postupoval podle svých vlastních schopností.

Ve škole mi soutěžení vadí bez ohledu na to, jak to jde mým dětem. Děti mají postupovat podle svých schopností a ne se srovnávat s ostatními.
Ale to tady nepředěláme, to je jen můj postřeh.

Co se týče kamaráda, ty a tvůj syn toho moc nezmůžete, jen se na něj snažte nezlobit, i když je vůči tvému synovi osobní. Má v sobě nahromaděné frustrace, které nedokáže ještě zpracovat, za takovou záští se skrývá většinou nedostatek vlastního sebevědomí.
Asi bych se v takových chvílích snažila nebrat si osobně jeho výkřiky, říct mu něco jako "Je ti líto, žes nevyhrál, viď? Mně se taky stává, že nevyhraju a někdy mě to mrzí."