Zažila jsem podobný model, když měl brácha úraz, otec odešel a matka zůstala sama na tři nezaopatřené děti. Do takové situace se může dostat každý, přesto nemůžu vůbec říct, že bych nenáviděla své sourozence. Třeba je pro tebe ta situace jiná v tom, že ty "sračky" přišly u nás později, kdežto zakladatelka píše o plánovaném početí do nuzných poměrů. Ale ubezpečuji tě, že naši na tom nebyli nijak slavně ani v době, kdy jsme se narodili. Otec šel dělat na uran, aby dostal byt, matka byla celé mé dětství v domácnosti, protože mladší brácha byl těžký astmatik. Byly určitě situace, kdy jsem si přála, abych měla lepší oblečení, nebo lyže na lyžák, ale NIKDY jsem nebyla ve stavu, že bych litovala, že nemám o jednoho bráchu míň. Nakonec to byl ten mladší brácha, který mi hodně pomohl(a já jemu), když bylo nejhůř. Neumím si představit, že bych ho neměla. A taky je to "nejúspěšnější" člen rodiny, ačkoliv kvůli financím nedodělal střední, kterou začal studovat po vyučení. Nedodělal jí proto, že šel do práce, aby matce pomohl. Dneska je za vodou a koupí si všechno, co chce. A zná hlavně cenu peněz.