My stačili jména vyřešit do porodu, ale byl to boj. První se narodila dcera, léta jsem toužila po jménu Ingrid. Chlap ho nejdřív odsouhlasil, takže se všechno zdálo OK. Později z toho ale vycouval a začalo vymýšlení nanovo, takže padaly neutrální varianty (Edita, Hanna, Karolína), až nakonec přišel se svým oblíbeným jménem. Nebyla jsem proti, takže jsme dali podle jeho volby, s tím že jsme měli dohodu, že já si prozměnu nechám své vysněné jméno pro kluka. Napodruhé se podařil ten kluk, takže došlo na můj výběr. Přítel samozřejmě dlouho nesouhlasil, jméno se mu nelíbilo a snažil se mě přesvědčit abychom zase dali podle jeho volby (David nebo Martin). Odmítla jsem, měli jsme dohodu z dřívějška, on si prosadil jméno u dcery, já u syna, takže syn nakonec dostal to moje zamilované Dívčí jméno byl docela oříšek, já opět doufala v tu Ingrid, ale nakonec by druhá holka byla Andrea (v záloze byly ještě Veronika, Karin nebo Viktorie). Jak to tak po sobě čtu, vybrat to pravé jméno je fakt umění... Rozhodně bych nedávala po rodičích a ve vašem případě, kdy fakt nejste schopni se domluvit, bych asi zvolila něco z těch neutrálních.