Pokud Prev-centrum nespolupracuje se školou více, neradí a neřeší problémy společně s učiteli VE ŠKOLE, pak takové návštěvy jsou sice hezkou snahou, ale jen na oko. Důležitá je podle mě taky zpětná vazba z té návštěvy prev-centra, aby děti vzájemně rozebraly tu situaci, jak se v ní kdo cítil, aby to s nimi rozebral někdo, kdo to umí a postavil tak, aby to ty děti pochopily a i v závislosti na věku vzaly, popřípadě měly možnost se vyjádřit i individuálně, protože v celé skupině to pro některé nemusí být snadné. To prostě není snadná práce a nestačí se spokojit, že se to "řeší s odborníkem".
Jak píše Líza, ta práce s dětmi se musí odehrávat každodenně ve škole, jinak to nebude mít účinek.
Bohužel jsem se ale nesetkala se školou, kde by se tyhle věci uměly řešit a ani o gymplu si iluze nedělám. S prací školních psychologů, výchovných poradců a PPP mám zkušenost taky. Ve skutečnosti jen málokdo umí s tímhle pracovat účinně.

V neposlední řadě záleží i na celkovém prostředí školy, jak se k dětem chovají učitelé, jak s učiteli jedná ředitel, jaké jsou priority, jestli je prostředí školy vstřícné, jestli jsou učitelé ochotni dítě vyslechnout a jak se k problémům staví, jestli vše neuzavřou jen poznámkama.

Je to jedno s druhým a popravdě - na školu a její řešení bych nespoléhala, takových je málo, kde se umí s dětmi a jejich problémy pracovat.
Zároveň ale bych asi taky nechtěla, aby dcera před problémem utekla. Nechala bych čistě na ní, aby se rozhodla a rozhodnutí bych asi nechala až po přijímačkách a případném přijetí obou holek.

Mezi tím bych se snažila rozklíčovat, jaký je důvod dceřinýho postavení ve třídě, protože nic se neděje bez důvodu. Svalování viny na druhé "oni mi ubližují, oni jsou na mě hnusní, já jsem chudinka" (to je jen příklad) nepomůže, jen jí ještě víc utvrdí v její roli. Je potřeba si uvědomit, že se dcera z nějakého důvodu do těchle situací dostává.
Protože je velmi pravděpodobné, že se do takových situací bude dostávat, i když už tuhle spolužačku nikdy neuvidí.