Přidat odpověď
S křížkem po funuse (diskuze je pár dní stará), ale snad si to ještě přečteš, Yuki.
Moje starší dcera taky hrála na flétnu od školky, ale jako druhačka ještě nebyla schopná hrát z not, vše se učila podle sluchu. Jsem přesvědčená, že učitel si myslel, že je úplně blbá. Ona vlastně i nerada cvičila, když v tom tak plavala. Však taky u něj skončila a od třetí třídy místo toho chodí na zpěv, tam to nevadilo. Od 4. třídy si doma improvizovala na klavír, ale říkala jsem si, že nemá smysl, aby chodila na hodiny, u klavíru jsou ty noty ještě mnohem těžší než u flétny, když jsou tam 2 osnovy a akordy. Jenže v 6. třídě sama řekla, že chce na klavír chodit, zároveň dostala tak skvělou učitelku na nauku, že jí to prostě nějak všechno docvaklo a ty noty nakonec zvládla. Napadá mně, že možná pomohlo to, že ty abstraktní noty na notové osnově se jí spojily s konkrétními klávesami (jen hádám, ale mám pocit, že analogie notová osnova - klaviatura je mnohem výraznější než u flétny). I když i dnes v 8. třídě si občas něčím není jistá, ptá se, jestli to hraje správně.
A teď to hlavní, dyslexie se u ní potvrdila ve 4. třídě a tehdy mi došlo, že ty noty byly kvůli tomu. Předtím jsem ty její potíže s notama vůbec nechápala. Ona vlastně neměla se čtením velké potíže, inteligencí to vždycky kompenzovala. Můj soukromý dohad je ten, že u not žádná kompenzace prostě nefungovala, tam se nemohla opřít o význam jako u slov.
Bohužel jak naučit dyslektika číst noty neporadím, u nás to vyřešil čas a zřejmě i ta skvělá učitelka nauky (používala prý různé pomůcky a uměla zaujmout). Možná v tom hrál nějakou roli i ten klavír.
Předchozí