Marťo, tohle se mi na stárnutí líbí, že si člověk (pokud má všech pět pohromadě), uvědomí (a nemalé životní zkušenosti ho k tomu dovedou), že to opravdový "žití" je v něčem jiným, než v bezchybné pleti, dokonalé figuře, katalogovém bydlení, sterilním pořádku apod. (čímž teda nechci tvrdit, že je každej ve dvaceti sebestředný narcis a v padesáti ezoterická múza).

ad vesnické poměry - jo, jo, tohle znám, dorazím do pekárny a vyslechnu, KDO, CO, KDE, KDY..... A s hodně lidma se známe tak dlouho, že když se zrovna naši momentální psi nemají rádi, zdravíme se (se psema po boku) jen hodně z dálky a vše potřebné si řekneme, až když se sejdeme za absence jednoho z rozlícených čtyřnožců

Ale třeba v létě, když nejsme ve městě, máme na skoro-samotě u rybníka vztahy jiné, ten, kdo je tam "jen" deset let, je prostě pořád "ten novej, co má chatu po Novákovic". Lidi jsou k sobě slušní, ale mezi starousedlíky a těmi ostatními bývá znát odstup.