Karino,
ano, je mi 50+, jsem OSVČ už 21 let a jako zoufalec si nepřipadám. Na ÚP jsem v životě nebyla, s ničím nedealuju a svoji práci mám stále ráda. Bohužel, jsem přesně ten případ, kdy jsem sama za sebe a naprosto závislá na zakázkách, které mohou přijít, ale taky nemusí. Jako samoživitelka jsem to měla ekonomicky vždy na hraně, na dítě jsem ani nedostávala přídavky, hranici pro nárok jsem překročila o 230,- Kč.Dovolenou si brát spíš nemohu (jinak zavolá zákazník někoho jiného), stravenky jsem v životě neměla v ruce, firemní telefon taktéž. Když jsem musela po úrazu na operaci ruky, psala jsem zakázky jednou rukou - tou zdravou (abych o ně nepřišla). Takže řeči o parazitech kteří žijí z těch "odíraných" zaměstnanců mne dokáží vždy spolehlivě naštvat. Pravda je, že svoji práci mám moc ráda a také jsem - jak tady někdo psal - už nezaměstnatelná (nikoliv z důvodu toho, že bych nic neuměla, ale protože jsem už zvyklá rozhodovat sama za sebe - i s veškerým rizikem).