dovolila jsem si využít luxusu a začít pracovat jako OSVČ.. vybrala jsem si obor, kde jsem na telefonu skutečně pořád a ne každý klient si je vědom toho, že ve 22h večer už prostě nepracuju... jsem permanentně na telefonu a dle potřeby v terénu... dovolená pro mě znamená být na telefonu, za prohlídku za sebe poslat a kolegu a o provizi se s ním šábnout... ano, mám z toho ASPOŇ NĚCO, ale ... kdybych nidke nebyla, je to moje celý, můžu dělat i spousty jiné práce, atd...
sociální zatím platit nemusím (RD), zdravotní si platím, páč mám větší výdělek než se na matku na RD sluší...
na přídavky na děti nárok nemáme (důvody jsou prozaické "osoba si vydělala víc, než je přípustné množství peněz 0,-Kč")
při danění paušálem si nově nemohu odečíst ani děti, ani hypotéku...
když jsem nemocná, jsem doma zadarmo! s důchodem to nebude o nic moc lepší...

kdežto chlap, co je zaměstnanec - má jistotu, že mu měsíčně přijde přesně tolik peněz, co má ve smlouvě, je mu ejdno, jestli bude pracovat 8h denně nebo 12 (ano, má příplatky za přesčasy), když odejde z práce domů, má čistou hlavu a nic ho nezajímá, dovolenou si může vzít takřka kdykoliv a ještě mu přijde buď stejný peníze nebo i lepší (dle kvartálu)...
ale neovlivní to, že když bude pracovat lépe/více/efektivněji/... že by dostal těch peněz víc...


oboje má své pro i proti!