Můj syn: "Mami, podle toho, kolik peněz mi dáš, tak tak drahý dárek Ti budu moct koupit."

Ale to spíš myslí z legrace. A druhou legraci si děláme z toho, že mu vždycky povídám, že jsem na svůj první tábor (v roce 1991) dostala 30 Kč, byla jsem v první třídě. A bylo to v instrukcích. Celou dobu jsem to šetřila, pro sebe jsem si nekoupila nic, koupila jsem za to sušenky pro rodiče a bráchu. A bylo mi strašně líto, že nemám víc peněz jako ostatní děti.

Každopádně můj syn to chce taktéž zažívat, a tak si vždycky těch 30 Kč veze a vždycky přijede s podobným dárkem a nic si za celou dobu nekoupí. Ale on nic nepotřebuje. Mám skromného chlapce, který jezdí na skromné tábory