sisan, klukům je čerstvě 9 měsíců a chodí okolo nábytku, jidnra už to zkouší do prostoru, ale i tak syn 3 a půl ,,hlídá,, a má i jiné povinnosti spojený s miminama. každý ráno jsou u něj v pokojíčku, zatímco dělám snídani. řev a vřískot řeším přiběhnutím, ale jinak se spoléhám na to, že je zabaví. vždycky spolu vymýšlíme, co jim vytáhne a předvede za hračky, udělá divadýlko atd. a ještě sem takovej tyran, že vchod zahradím velkým košem na prádlo aby mimina nevylezly, starší zvládá. při přebalení odnáší plíny do koše, to je jeho PRÁCE. dál ho poprosím, aby mi přišel říct, když například stelu, řeším prádlo atd a nevidím na ně. a umí, kluk šikovnej, umí. dokáže až překvapivě dobře vyhodnotit potencionálně nebezpečnou situaci a zavolá na mě. a uklízí hračky, i jejich. a NENÍ TO NESPRAVEDLIVÝ. proč? je to prostě práce doma pro blaho celku. já pracuju pro blaho jeho i celku, muž pracuje pro blaho jeho i celku a pokud vím, že dítě něco zvládne, tak i on pracuje pro sebe i pro blaho celku. dítě není z cukru. zkouší to občůrat, občas se vymlouvá na ,,bolavý nožičky,, ,,smrtelnou únavu,, atd, ale vždy mu důrazně a stručně vysvětlím, že všichni pracujeme, abychom se měli dobře. a někdy je věcí ,,blaha celku,, mít odpočatou matku, co si zacvičila a je s ní k žití. JE JEN NA TOBĚ, CO SE ROZHODNEŠ POVAŽOVAT ZA NEZBYTNÝ VE VAŠÍ DOMÁCNOSTI. pokud se rozhodneš, že tvoje dítě nebude skákat po posteli a gauči a budeš na tom bez řevu a scén, ale důsledně trvat, nikdo nemá právo tě za to odsuzovat, že lpíš na blbostech. je to jen a jen rozhodnutí vás jakožto rodiny. a stejně je to s tvým cvičením.