Pamatuji se jenom na dědu z máminy strany a babičku z tátovi. (Druhý dědeček zemřel, když jsem byla hodně malá, babička dokonce ještě před mým narozením.)

Oba byli úžasní. Děda, když byl mladý, tak pracoval v uranových dolech a domů jezdil jenom jednou za čtrnáct dní, takže to co mu uteklo u dětí si vynahrazoval u vnoučat. Bral nás na hodně výlety, díky němu mám prochozené Krkonoše křížem krážem, naučil mne hrát šachy a lízanej mariáš a hlavně, když nás s bráchou o prázdninách hlídal-skoro celé prázdniny, bydleli jsme s ním v jednom domě, tak pokud jsme chtěli, tak nás nechal být a mohli jsme si dělat co jsme chtěli. Neřešil žádné svačinky, obědy, jestli jsme dobře oblečení, jestli nezmoknem, jestli nenastydnem, nechával všemu naprosto volný průběh, takže my jsme si to volno mohli užít absolutně.

Babička už byla starostlivější, ale zase byla neskutečně hodná, úžasně vařila(i když na dědovy polívky z pytlíku a smaženice z podezřelých hub vzpomínám dodnes), člověk se jí mohl svěřit úplně se vším.