Nepřímo reaguji na jednu běžící diskusi, týká se to bohužel i mne.
Mám dceru z prvního manželství, 11 let, s otcem se neviděla 2,5 roku, jinak styky s ním i jeho rodinou předtím nebyly nijaké (spíše špatné) už od 1 roku jejího věku. Dcera nemá zájem se stýkat s rodinou exmanžela, tak ji nevyhledáváme.., je fixovaná na babičku (mou matku..).
Děsí mě, že kdyby se mi něco stalo, úmrtí, totální neschopnost, bezvědomí.., že by dcera musela jít do druhé rodiny i kdyby moji rodiče nebo můj partner (se kterým mám ještě další dítě) by byli a rádi se postarali o dceru až do plnletosti. Je opravdu více důvodu, proč by dcera neměla jít do rodiny exmanžela (není vztah, je psychicky nemocný (ale svéprávný), rodina poněkud patologická a mám důvodné obavy, že extchán s exmanželem by dceru připravil o její dedictví), dále by byla odrtžena od svého sourozence, od milovaných prarodičů, vytržena ze svého prostředí, kde dosud vyrůstala - mohlo by ji to psychicky zdeptat (a i zbytek naší rodiny). Samozřejmě, že druhá rodina, pokud by měla zájem, mohla by se stýkat s dcerou, dle rozsudku, jak to bylo se mnou..)
Dá se tomu nějak zabránit, jde hlavně o duševní blaho dcery??? Přihlíží soud k jejímu přání?