Zítra jsme chtěli jet s dětma na výlet,že půjdeme do Dinoparku,do zoo a ještě někam,chtěli jsme jet vlakem,protože stále cestujeme všude jenom autem nebo autobusem,vlakem jezdíme tak maximálně dvakrát za rok,takže pro děti je jízda vlakem taková sváteční událost.Znamená to však vstávat už v půl sedmé,takže jsem dětem již dopoledne oznámila,že půjdou dnes hodně brzy spát(což znamená v devět),aby ráno byly schopný vstát brzy.Normálně dcera vstává tak v deset,syn ještě o hodinu déle,většinou se budí kolem jedenácté.Děti byly srozuměny předem s tím,že dnes půjdou brzy domů,aby byly včas v posteli,měly se vykoupat,nachystat si věci na výlet apod.Prostě jsem chtěla,aby byly včas v posteli.Místo toho jedna scéna za druhou od obou dětí,nebudu je tady jednotlivě popisovat,vše začalo řevem dcery,že v devět ještě chtěla být venku s holkama a já jí to nechtěla dovolit,a potom děti odmítaly akceptovat mé požadavky,aby se šly vykoupat,aby si nachystaly na ráno oblečení,apod.Je zbytečné popisovat scény a události.Scénama se prodlužoval odchod do postele,děti ještě nechrápou a mě přešla po dnešním vypjatém večeru chuť na nějaký výlet jet.Zejména proto,že děti odmítaly akceptovat mé požadavky,takže víceméně jako trest.Řekla jsem jim,proč bych měla měla plnit jejich přání,když oni odmítají splnit ty moje.A teď tady zase řvou,že se na výlet nepojede.Vy byste v takovém případě jeli,nebo ne?