kosatko, ty ale mluvíš o tom čoko.

já vyrobila pytlíčky, ušila jsem je, nejsou nic moc.. jsou bílé a vínové, razítky z brambor a barvou na textil jsem na každý orazila obrázek - anděla nebo stromečku, nebo sněhuláka a napsala číslo - je jich 24 kousků, každý trošku jinak veliký..
každý rok - už asi 4 roky je u nás tedy duch vánoc pověsí v noci ze 30 na 1.12. u nich v pokojíku a každý den si ráno rozbalují jeden. Střídají se kdo ho rozbalí.. a už před dvěma roky - tehdy 2,5 syn to chápal. Někdy chtěl jakože rozbalit dřív.. ale znovu jsme mu vysvětlili, že až zítra.. a chápal to...
ale ty čoko já vůbe neřeším, pokud ho dostanou ve školce nebo od babičky, tak ho prostě sní.. a nebo tu leží do velikonoc.
Ony se tím kalendářem.. těma pytlíčkama.. krásně navnadí na tu vánoční atmosféru a já s nima.. souběžně s tím začínáme číst i vánoční knížky o zvycích a i kýčovité, co mají prostě děti rády, koukáme na vánoční pohádky.. a je nám prostě dobře.. žádný stres v tom není..
navíc.. jak přibylo třetí dítko.. tak nemají každý svůj kalendář, ale mají ho prostě dohromady..
pro mě to stres taky není, naplňím to jednorázově, už teď když vidím, co by se mi do toho hodilo, klidně koupím, jsou to většinou malé věci třeba 6 lískových ořechů na vylousknutí.. nebo malé bonbonky.. a pak to jednorázově pověsím.

Dřív jsme měli takový vláček.. odkrytý a já musela dycky dát spát děti a pak se vyplížit najít dárečky a dát je tam.. což stresovalo velice mě, abych na to nezapomněla a ráno nebyl pláč.