Když mu třikrát řeknu vem si ty boty, nulová reakce, počtvrté křičím a boty jsou nazuty v cukuletu. Takto skoro všechno.

Keby môjmu synovi stačilo 3x povedať a 4. raz zakričať, aby sa obul on by sa v cukuletu obul, skákala by som od radosti...
Svoje darebáctva pohotovo ospravedlňuje slovami "omlouvám se" (skutočne v češtine, myslím, že to má z mimimaxu a asi tak vážne to aj myslí ), alebo ich zvaľuje na sestru (robia si to obaja), alebo, ak som už s adrenalínom na špičke a vidí, že je fakt zle, vyhráža sa, čo nám všetkým urobí a na vine sme my (každý iný, len nie on).

Tak či to jeho "sebaobviňovanie" nie len okukaná naučená fráza, o ktorej si myslí, že na teba (resp.vo všeobecnosti) platí a v určitých situáciách sa používa.