Na jednu stranu je samozřejmě pravda, že si nemůžeš vnoučata nárokovat a dceři to vyčítat.
Na druhou stranu to chápu. Moje teta měla jedinou dceru po čtyřicítice a moc se na vnoučata těšila, ale sestřenka je nemateřský typ a nutit ji do dětí by bylo hrozný, na druhou stranu se nebrání tomu, aby její partner/ka měl/a děti, dokonce teď takový vztah má, ale teta je odmítá přijmout, když nejsou vlastní a to je taky peklo. Prý by je přijala, kdyby měla spoň jedno vlastní, ale upřímně pochybuji, prostě chtěla mít další generaci. Takže masakr na obou stranách.

Já mám dva nestandardní syny a dokážu si představit, že ani jeden nebude mít děti (a to mám dva!), předem samozřejmě nelze vědět, ale nějak to tuším, a taky cítím, že by mě to mrzelo. I když na to nemám právo.

Jak se říká, když chceš Boha pobavit, sděl mu svoje plány. Ale na prvním místě je štěstí mých dětí i když si zvolí jinou cestu, než jsem si představovala.