Ani přesně nevím, ale bylo to dost pozdě, neměla jsme potřebu se odlučovat od mimin. První syn docela dost brečel, byl náročnější, takže to ani moc nešlo.
Nějaký koncert ve dvou týdnech dítěte je pro mě z oblasti sci-fi, jak pocitově, tak organizačně. Navíc je člověk nevyspalý, zdravotně se musí dát trochu do kupy, to poslední co bych chtěla by asi bylo nějaké trajdání Ta potřeba přišla až časem, kdy už jsem navíc věděla, že to děti dají...

V těch prvních týdnech bylo sžívání se s dítětem, časté kojení, nastavování nějakého jakéhosi režimu, nikdy nebylo dopředu jasné, kdy se probudí a bude chtít pít. Možná ta nekojené dítě, které nebolí břicho, pravidelně a hodně spí, no, já ybch stejně byla jak an trní a neužila si to pořádně, vyhozený prachy