Nenazvala bych to hraním her. Spíš jsme obě došly do nějakého stavu. Jako bylo to dřív ostřejší.

Mně ve vraždě brání skutečnost, že to je paní +-70, dcera jí miluje a moc jí chybí, že už se nevidí denně jako předtím. A že je to prostě dcery babička.

Od smrti ex-tchýninou rukou mě dělí jen to, že jsem ještě jako manželka povila rozkošnou vnučku, kterou babička miluje od začátku, že jsem ochotná jí babičce občas dovézt a odvézt.

Takže vzájemně se k sobě chováme tak, aby příměří a klid zbraní vydržel. Dokonce jsme ochotné si vzájemně popřát k svátku, narozeninám a dokonce mám u babičky dárek pod stromečkem.