"Och bože, chudáček Březina, snad mu jeho osobní zónu klidu, vyváženosti a rozjímání nenaruší třeba ošklivá žena.
Článek je plný zoufale předpojatých hovadin volajících po pozornosti, no tak snad ho ta pěti minutová bouřlivá diskuse "matek z mimibazaru" uspokojí. "

Gertrudo, přesně.

Řvaní a pobíhání v restauraci by asi otrávilo každýho, ale kolik takových lidí člověk v hospodě běžně potkává (rozuměj matek, které se na své děti úplně vyprdnou a nechají je dělat, co se jim zlíbí)? Item ve vlaku - autor má asi mimořádnou smůlu, když se s tím setkává tak často, až mu to brnká na nervy.

Nebo spíš - což považuju za pravděpodobnější - se chce jen vymezit oproti těm děsnejm "slepicím z mimibazaru" jako ten, co píše ty děsně důležitý články.

Moje pozorování - převážná většina dětí, se kterými se setkávám jak v dopravních prostředcích, tak v restauracích, jsou v pohodě, popřípadě nejsou-li, tak je to v situaci, kdy by to matce mohl vyčítat jen kretén (třeba plačící miminko v autobuse, jehož maminka se ho snaží uklidnit, ale nejde to - fakt si myslíte, že je oprávněný požadavek "ať si s tím fakanem vystoupí, protože JÁ potřebuju přemýšlet nad něčím děsně důležitým, třeba nad takovým článkem, co je mi po tom, že miminu lezou zuby, maminka s ním někam potřebuje dojet a nemá jinou možnost než ten bus)?

A největší perla - veřejné dopravní prostředky prý jsou "svět dospělých"? Pak se ale nabízí otázka, co tam teda dělá autor, když sám moc známek dospělosti nevykazuje...