Já zas nemusím frustráty, kteří si svoje problémy z bůhvíčeho vybíjejí tím, že se vymezují proti tomu, že žijou mezi lidma a ti lidi se holt nějak projevujou.

Většina lidí, se kterýma se potkávám, je dost soudná na to, aby svoje děti nebrali do prostor, kde by to ty děti vzhledem ke svýmu věku určitě nedávaly a je zbytí (divadlo, koncert). A pokud se s nimi pohybují ve veřejných prostorách, kde vyhnutí není, tak se snaží se jim přiměřeně věnovat a zabavit je, aby se ty děti nenudily a neudělaly tam z toho kůlničku na dříví. A pokud vidím, že takovýmu rodiči třeba ve vlaku pláče mimino, tak na tom ještě nejsem s nervama tak špatně, abych si nedokázala představit sebe v té situaci a lezla z toho po zdi.

Fakt se denně nesetkávám s nevychovanými spratky a jejich laxními rodiči, vy jo?