I nám se stalo něco podobného, dítě náhle neutišitelné, ač jsme dělali co jsme mohli. Moje zoufalost a provinilost asi byla dost viditelná, protože mě majitelka hotelu, kde jsme byli poté, co přinesla hračky (nepomohlo)utěšovala slovy "Nic si z toho nedělejte, zase je tu nejhezčí" Možná to bylo tím, že se to stalo v Rakousku, kde jsou tolerantnější a víc v pohodě? Nevím . Každopádně jsme si to my nevybrali ani nenačasovali, prostě se to stalo, všichni to přežili a zbytek pobytu už se syn zase choval jako normální dítě. Ale třeba to viděl nějaký Brezina a děsně trpěl. Já ale taky.