Grainne,

a co jsme tu pěkně prosím podsouvaly? Že si nejsem ničeho vědoma.


Tvůj případ (17letý mládenec diskutuje s učitelkou o xenofobii a nesouhlasí s ní) jsem tu vůbec nijak nekomentovala - vyjadřovala jsem se pouze k vágní formulaci Monty, že syn "mentoruje a poučuje". Přičemž nakonec vyšlo najevo, že Monty nazývá z mně nepochopitelného důvodu "mentorováním a poučováním" to, co já bych nazvala normální diskusí o nějakém věcném tématu - mentorování i poučování totiž - aspoň tedy v mém vesmíru - zahrnuje i snahu povyšovat se nad toho druhého, která je protivná vždy a všude, i když to udělá dospělý dítěti, ale když to udělá dítě dospělému, tak je to většinou dost srandovní. Dát najevo, že vím o něčem víc než ten druhý, samo o sobě není poučování, záleží na tom, jak se to podá.

Je samozřejmě možné, že učitelka je blbá slepice, která o tématu nic neví, kdežto syn je kultivovaný mladý muž, mnohem inteligentnější, argumentačně zdatnější a s mnohem víc informacemi než ona, který jí slušnou formou dává najevo, že s ní nesouhlasí, a ona ze závisti, že před ním vypadá jako trubka, ho z pozice své učitelské autority setře. (Pak se ovšem nabízí otázka, proč tam takového učitele, který v žádném ohledu nemá na svého sedmnáctiletého studenta, vůbec zaměstnávají).

Ale samozřejmě to není nemožné, lidé jsou různé, a pokud tomu je skutečně takto, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že by to vlastní matka dotyčného mládence mohla spojovat s "poučováním a mentorováním."